Devon
Devon
narodil se 23.6.1992 v Kašperských horách. Je po otci Topas 18 a matka Dája je po o Furiozo Blažovický.
Devonka jsem si přivezla domů v noci 16,11,2004. Šok nastal, když jsme ho ráno vyvedly z hangru. Místo ušlechtilého hřebce, jsem vyvedla trosku. V ohradě se komžitě vyválel, a pustil se do sena, teprve teď nám došlo(spíš nedocházelo), co si ten koník musel prožít. Byl podviživený. Měl prašivinu, ale co sním, v listopadu ho nemůžete umýt. Kopyta neskutečně přerostlá. A v hlavě zarostlou provázkovou ohlávku. Nakonec jsme zjistily, že má i artrózu.
Každý den jsem za ním chodila do ohrady, a Devon ke mě pokaždé přitiskl hlavu a začal plakat. Každá jeho slza ve mě zanechala ohromnou ránu, a dokud samy neuvidíte koně plakat, nepochopíte to!
Dva roky Devonkovi trvalo než mu došlo, že krmení má dostatek. Do té doby jsem ráno v boxe nenašla ani stéblo slámy.
Devon je neskutečně vděčný, nikdy by nikomu neublížil. Ani jako hřebec nevyvolává konflikty s jinými koňmy. Klidně bych na něm mohla štípat dříví a od doktora si nechá líbit cokoli :-) Jen nedůvěřuje cizím lidem. A co umí dokonale? Schazovat jezdce :-D Sedíte v sedle a říkáte si: chudák starej, jak klopíta. A než to dořeknete, jste dole :-)
Znáte nějakého koně, který má orientační nesmysl? Tak se přijeďte podívat na Devonka :-D Jednoho dne se mu povedlo utéct, a tak se Devča vydal na výpravu přímo za nosem. Já lítala po lesích na kole a hledala ho, mezitím přijel kluk z vesnice za kopcem a prý tam dole u řeky běhá kůň a nenechá se chytit. Vzpoměl si, že koně mám já, tak jestli náhodou není můj. Mezitím co jsem lítala po lese, se k řece vydala mamka. Přišla k Devonovi, zavolala na něj a on s radostným řechtáním přiklusal :-D A tek kluk pravil, je vidět,že je opravdu váš, my jsme si ho chtěly nechat, ale nechtěl se chytit :-) Devon v ohromné pokoře a radosti, že jsme ho našli cupital vedle mamky až domů :-) a že to nebylo kousek :-)
I když na to ještě nemá věk, chci aby měl krásné stáří. Neustále je se svojí milenkou Maličkou, nerozlučná dvojka! Dokonce se mu povedla jedna krásná klisnička, tak doufám že bude celá po tatínkovi :-)
Komentáře
Přehled komentářů
je to krasny konicek ale co o nem napsala jarca:
Každý den jsem za ním chodila do ohrady, a Devon ke mě pokaždé přitiskl hlavu a začal plakat. Každá jeho slza ve mě zanechala ohromnou ránu, a dokud samy neuvidíte koně plakat, nepochopíte to
devinek
(anetka.smazenka, 27. 3. 2010 10:21)